HISTORIE

Proč jsme začali hrát

   Stalo se na jaře roku 1998. Končící 20.století sebou do Střední Evropy přineslo vítr změn.Vláda Václava Klause padla a místo ní nastoupila úřednická vláda Tošovského. To se také odrazilo na ceně piva regionálního pivovaru Radegast. Na Severní Moravě tikala časovaná sociální bomba. Ve Frýdku - Místku (dvojměstí s dlouhou rebelantskou tradicí) v té době již existoval hudební klub Stoun (nyní disko), do kterého v březnu onoho roku zavítala skupina Visací Zámek. Jedinou kulturní akci tohoto druhu v našem regionu jsme si nemohli nechat ujít a tak jsme ušli asi 2km do Stounu a posléze jsme i vešli a vstoupili tak do hudebních dějin našeho kontinentu (Evropy). Po shlédnutí nepříliš kvalitní šou kterou Haubert komentoval slovy "Aparát vysral smrt" jsme usoudili, že něčeho takového jsme schopni i my a začali jsme plánovat koncertní turné. Začali jsme si tedy shánět nástroje...

PŘ

Jak jsme kupovali basu, kytaru a bicí

   Náš první instrument byla baskytara neznámého původu a neznámého jména, která prošla na své cestě k nám neznámou úpravou snímačů - kdy 2 snímače značkové, byly nahrazeny 1 snímačem neznačkovým a díry které po nich zůstaly byly zalepeny kitem barvy hovna. Ostatní díry po ovládacích prvcích (které byly rovněž z neznámých důvodů pryč) byly zalepeny samolepkami Shalom Israel a Evangelium což vyvolávalo zvědavé pohledy spolucestujících zejména v metru. Zakoupena byla v době kdy jsme ještě nevěděli proč některé elektrické kytary mají více strun (6) a některé méně (zpravidla 4). Záhy po koupi basy vypukla diskuse o tom, jak se na ni asi hraje, načež přišla o první strunu. K funkčnosti již chybělo jen několik krůčků - spájet drátky, izolačkou nahradit chybějící dekl a odhadem "naladit" zbývající 2 struny (což podle Přemy do začátku úplně stačilo). Když už jsme měli basu, začaly se původní představy o punkové kapele pomalu formovat v konkrétní plány jak ji dát do kupy. Druhým nástrojem byla kytara - směšná kopie Stratocasteru - kterou jsem koupil "z páté ruky" a dodnes za ni původnímu majiteli dlužím 200 korun. Po nezbytném materiálním zabezpečení bylo nutné zvládnout technickou stránku hry. Navštívil jsem tedy musicshop v Ostravě, kde jsem koupil brožurku Akordy pro kytaru, madolínu, benjo a basu a začal cvičit akordy A, G (cikánské), F a D s čímž jsem si na poměrně dlouhou dobu vystačil. Mému uměleckému rozvoji byly otevřeny dveře po návštěvě dalšího koncertu Visacího Zámku, kde jsem společně s naším basákem Přemou zjistil, že Pixa používá jakýsi "speciální akord" jehož posouváním po hmatníku získává širokou škálu souzvuků - tak byly objeveny baré akordy a doceněn jejich význam. Třetím významným mezníkem v našem snažení byla koupě bubnů. Původní střízlivý odhad že budeme hrát na popelnice dnem vzhůru (a tak postihneme i oblast industriálního rocku) se pomalu rozplynul. Začali jsme počítat na kolik přijde nejlevnější souprava Amati (problém KDO na ni bude hrát byl zatím odsunut na neurčito). 

Co říci závěrem - Dnes již kapela používá basu se všemi čtyřmi strunami, půjčuje si kompletní soupravu bicích a já mám novou kytaru Squier Strat (za kterou opět dlužím cca1200,- protože jsem na ni neměl a musel jsem si půjčit - díky Přemo!, jednou ti to vrátím :-)).

LK

Historická vzpomínka na člena kapely který neabsolvoval jedinou zkoušku

   Událo se v rámci metalové akce "Vaječina 2000" (stalo se v r.1999), kterou jsem navštívil se svým spolužákem z jazykové školy Z. Kevem M. Po několika pivech a pod. se Z.K.M. rozhodl stát členem naší kapely. Jako podmínka jeho přijetí byl stanoven úkol okamžitě složit píseň. Nerozmýšlel se dlouho a složil následující text:

"Marie se nemyje, je to pěkná svině, ani když se poblije..." (Tady se Kev trochu zaseknul, ale nevzdal to a dokončil) "...tak se prostě nemyje!"

Byl s nadšením přijat. Přesto, že si půjčil kytaru a snažil se na ni naučit trochu hrát, se jeho snahy pomalu rozplynuly a z jeho působení v kapele tak sešlo. Neabsolvoval jedinou zkoušku (ze tří v té době) a v současnosti se pohybuje myslím někde v Olomouci. KEVE, jestli to čteš, VZPOMÍNÁME (Přema, Já a Korous)! PS Tento text se nesetkal s přílišným obdivem paní Marie Šedé. Na závěr je nutno dodat, že o Kevovi by bylo možné napsat knihu (spíš encyklopedii) popř. natočit film. Keve, jestli si s námi budeš chtít někdy zahrát (na cokoliv), budeš vždy vítán!

LK

 "Die GermanitzEpizode" aneb zkoušky v chlívě

   Nemoha kde zkoušet vzali jsme za vděk vlhkým (mmmm) a prašným prostorem chlívu starého statku v žermanicích. V blízké budoucnosti jsme plánovali v těchto prostorách uspořádat koncert. Nejdříve bylo nutné vyzkoušet mocnost síly zvuku našich aparátů. Na tento den vzpomínají staří obyvatelé vesnice (Žermanice a okolí do 50km) pokud možno co nejméně a neradi (zkouška proběhla v sobotu, kdy se koná v místní kapli mše svatá). Asi v polovině obřadu, během zpěvu písně "Sláva tobě Kriste" byly pějící stařeny a zpívající plešatý farář přerušeni mohutným zvukem připomínajícím bortící se skálu. Pastýř se svými ovečkami jati předtuchou o blížícím se konci světa zařadili do repertoáru evergreen "Bože tobě blíž" načež jsme skončili zkoušku kytarového komba a začali zkoušet aparát k base. Psychická újma nebyla způsobena pouze starým ženám v kostele, ale i rozličné zvěři, zejména pak domácí. Občan V.F. (Vladimír Féber) toho dne nalezl ve svém kurníku 4 uhynulé slepice a kohouta který kolem nich obcházel v kruhu se svěšenou hlavou. Vzhledem k tomu, že se podobné akce opakovaly jednou až dvakrát do týdne byli jsme posléze spoluobčany - reakcionáři z idylického chlíva vypuzeni a slibovaná akce byla odsunuta na neurčito. Tímto článkem bych osobně rád poděkoval všem zbožným obyvatelům vesnice, kteří mě i přes vytrpěné příkoří vždy rádi svezou stopem kus cesty domů, když mi ujede autobus! (Sice mě minule farář vyhodil uprostřed pole, kde "byl" provoz tak malý, že jsem musel 6Km pěšky, ale stejně - oceňuji dobrou vůli pomoci bližnímu!)

LK+PŘ